Čeština‎ CS English EN



Kdo je dárcem

Podle zákona (č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání) se v České republice uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv. Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.

Dárce orgánů a tkání rozdělujeme na žijící a zemřelé (kadaverózní).

Zemřelým dárcem, pokud za života nevyjádřil nesouhlas, se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí, stanovuje se na základě klinických známek smrti mozku a dále pomocí přístrojového vyšetření, vše se zaznamená do protokolu a je součástí zdravotnické dokumentace.

Žijícím dárcem orgánů se může stát osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci, která se dobrovolně rozhodla darovat párový orgán (ledvinu, plicní lalok) nebo část orgánu, který je obnovitelný (játra). Pro dárcovství platí přísná etická pravidla. Pokud je orgán darován osobě blízké, dárce vyjádří předepsaným způsobem svůj svobodný a informovaný souhlas. V případě darování orgánu jiné osobě, než blízké, musí vždy zasednout a schválit odborná etická komise. Transplantace od žijícího dárce, proti zemřelému dárci, má několik výhod. Jednou z nich je dokonalá příprava a vyšetření dárce i příjemce. Je možné naplánovat operaci kdykoliv dle potřeby pacienta, kdy není nutné čekat, až se naskytne vhodná ledvina od zemřelého dárce. Další výhodou je krátká doba studené ischémie = doba od počátku proplachu orgánu konzervačním roztokem do doby obnovení průtoku krve v orgánu. Předpokladem je tedy zdravý dárce, pro kterého nepředstavuje darování ledviny riziko. Výzkumy ukazují, že zbývající zdravá ledvina v těle dárce pokryje veškeré potřebné funkce.

Každý dárce, ať už žijící nebo zemřelý, je podroben důkladnému medicínskému vyšetření, aby se minimalizovala možná rizika spojená s přenosem orgánů a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. O vhodnosti použití odebraného orgánů rozhoduje specialista transplantačního centra, výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti. Kritéria výběru jsou přesně definována a zveřejňována.

Organizace transplantačního programu je vymezena zákonem o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, Transplantační zákon 285/2002 Sb.